Svět bez jména

371 c. l., město Aurelinum – pomezí Šedých hor

 

Honosné městečko Aurelinum bylo vybudováno právě tady na tomto šíleném, bohy opuštěném místě, jen kvůli hojným nalezištím zlata a nijak se tím před zbytkem světa netají. Neexistuje totiž žádný jiný, alespoň trochu rozumný důvod, proč stavět město v této nehostinné pustině. Zatracená vysočina, tak daleko na severu! Zdejší zlomyslná příroda stále na celé čáře vítězí nad těmi, kdo jí jen trošičku podcení a místní rádi v žertu říkají, že se tady střídají dvě roční období: červenec a zima.

Mortiferovi ale vůbec není do žertů. Dokonce si ani nemůže vzpomenout, kdy se ve svém životě měl tak hrozně mizerně. Teď je to s ním vážně dost nahnuté. Přitom rozhodně nikdy, kam jen jeho paměť sahá, nevedl život, který by byť ten největší optimista označil za jednoduchý a bezproblémový. Je vrah v Cechu. V zabíjení je dobrý; zatraceně dobrý. Někteří dokonce říkají, že jeden z nejlepších. Už má i docela ‘dobrou’ špatnou pověst, coby nájemný zabiják. I jeho vzhled a původ tomu jen napomáhá. Pokud jste nájemný vrah (a k tomu jako bonus poloviční tarnen), stačí jen málo, aby si o vás lidé povídali, že přinejmenším žerete děti.

Nyní se ovšem osud se svým zvráceným smyslem pro humor úplně překonal. Měl dorazit do města, aby vzal jednu naléhavou a Cechem tiše požehnanou zakázku, i když zde Cech žádnou stálou pobočku nevlastní. Má sice právo říct ne, ale až na místě. To, že by se jaksi rovnou nedostavil, by se v některých kruzích nemuselo vůbec líbit.

Už cesta sem byla ukrutná: Nejen že kolem dokola je to samý sníh a vánice, po cestě si ho jedna velmi početná a dobře vycvičená skupina banditů spletla s obchodním agentem na nákupní misi, který má mít u sebe veliký obnos peněz. Nakonec to bylo všechno tak, že tuhle hloupost jim prostě nakukala druhá skupina banditů, která moc dobře věděla, co je Mortifer zač. Chtěli se tak bez rizika zbavit konkurence. Čekali v záloze, a když pobil polovinu jejich nepřátel, pustili se do nich také. Měli ovšem tu smůlu, že jeden z umírajících stačil Mortiferovi říct, s kým si ho spletli. A Morti není včerejší, aby mu hned nedošlo, že jedna a jedna jsou dvě. Takže své ‘zachránce’ přivítal s mečem v ruce. Výsledkem jsou zranění a mrtví, za které mu nikdo nezaplatí, leda by si šel pro odměnu přímo na zdejší radnici. Ale tam by si ho místo odměny mohli nechat. Oficiálně se přeci popravují všichni vrahové, i ti z Cechu.

Navrch k zraněným mohl počítat sám sebe. Má nalomená dvě žebra (ta naštěstí nepropíchla plíce) a ještě si odnesl šrám od dýky; tenký škrábanec přes celé břicho, kterému nejdřív nevěnoval žádnou pozornost. Spíš měl jen vztek z rozříznutého oblečení. Později zjistil, že ten hajzl používal dýku s čepelí potřenou jedem. Pravidlo v takovém případě velí chytit útočníka a vymlátit z něj o jaký jed šlo. Naneštěstí toho mrtvoly moc nenamluví. Tak si musel Mortifer koupit od zdejšího lékárníka hodně drahý univerzální protijed.

Myslel si, že už by nemohlo být ani hůř. Omyl. Před necelou hodinou mu posel Cechu vesele oznámil, že jeho budoucí oběť si dovolila zemřít sama od sebe na nějakou nakažlivou nemoc, a zároveň si od Mortifera hned vybral daň pro Cech za půlrok. Tak se Mortifer ocitl úplně bez peněz v městě Aurelinum, kde nikoho nezná. Venku sněží a mrzne, on je zraněný, pokoj (pokud se té díře vůbec dá tak říkat) má pronajatý jen do zítra a dva dny nejedl. Asi půjde krást, nebo tu umře. Což mu přijde docela dost ironické, když si vzpomene, čím vším už za svůj život prošel a co všechno prožil. Tohle tedy bude smrt toho hrozného vraha. Zhebne hlady. Všivý den.

 

Najednou zaslechne tiché zaklepání na dveře. Dá ruku na rukojeť tesáku a stoupne si vedle dveří. Tohle je rutina, klidně sem může lézt i hostinský, ale ten by takhle nesměle neklepal.

Řekne: „Dále.“

Nic.

Kdosi opět opatrně zaklepá na dveře a čeká. Dubové dveře mají nad prahem vylomený prostor, někdo do nich nejspíš usilovně kopal. Dost nepraktické v tomhle podnebí. Hodně tudy táhne. Touto škvírou ale Mortifer vidí i špičky bot. Malých bot. Je tam buď velmi droboučká žena nebo dítě. Otevře rychle dveře, zatím je stále ostražitý. Má pravdu, tohle je něco mezi dítětem a ženou, nanejvýš čtrnáctiletá lidská dívenka. Takové malé, nanicovaté kuře.

Proto Mortifer řekne: „Když někdo poví dál, tak to znamená, že máš jít dál a ne stát furt za dveřma.“

„Brý den.“ Vykoktá holka, působí naštvaně i vyděšeně.

„Co si přeješ?“ Zeptá se proto aeltarnen trochu smířlivěji.

„To záleží na tom, jestli jste ten, kdo jsi myslím, že jste nebo jste někdo jinej. Popis docela sedí, jste pan Mortifer, nájemný vrah, že jo? Jestli jo, tak si chci objednat vraždu… Jestli ne, tak tohle celé považujte za hloupej žert.“ Vychrlí najednou, překotně a skoro bez nadechnutí.

Mortiferovi nepřijde jako někdo, kdo by si měl objednávat vraždu. Pokud by byla pouhým poslíček, tak prosím. Jenže tohle dítě právě řeklo něco docela jiného.

„Skutečně se jmenuji Mortifer a jsem to co jsem. Rozhodně dnes nemám žádnou náladu na hloupé vtípky.“ Poví jí odměřeně.

„Já ale nevtipkuju. Chci někoho zabít a zaplatím vám za to.“ Řekne holka vyloženě rozzlobeně a hodně hlasitě.

„Takže nejdřív zavřeme ty dveře, nemusí nás přeci slyšet celej barák.“

„A jo, pardon, máte pravdu.“ Vyhrkne zmateně dívka.

Morti zavře dveře. Zaznamená, že se holka začne víc chvět a potit. Má z něj očividně velký strach, ale přitom ho sleduje překvapivě nenávistným pohledem.

„Dobře, já se ti už představil, mladá dámo. Jaké je tvoje jméno? A doufám, že nechceš zabít své rodiče, nebo nějakého učitele.“ Řekne lehce ironicky. Ji už nemá smysl děsit.

„To už si… teda, já nemám rodiče a učila jsem se vždycky dobře, abyste věděl! A mám teď docela vlivné známosti i v kruzích podsvětí, víte? Jak si myslíte, že jsem tak přesně zjistila, že jste tu? Koukejte mě brát vážně! Chci zabít jednoho elfa a na ceně mi vůbec nesejde! Chcete práci? Nebo jdu! A přestaňte si ze mě dělat srandu!“ Ječí na něj.

Mortifera celkem vyvádí z míry. Její šaty jsou kvalitní, ale obyčejné, nijak přehnaně luxusní. Dlouhá sukně, kabátek z berana a na hlavě má hodně hluboce naraženou pletenou čepici. Rozhodně se nedovede, nebo nechce oblékat jako mladá dáma. Přitom velmi tmavé oči a rysy momentálně dost načuřené tvářičky naznačují, že se z ní vyklube žena přinejmenším hodně zajímavá. Ale tohle ještě pár let potrvá. Mluví překotně, zmateně, skáče z věty na větu. Co tak má tohle potrhlé stvoření společného s podsvětím? Navrch proč přišla docela sama? Kde má nějakého toho ochránce?

„Tak řekneš mi své jméno, nebo chceš, zůstat inkognito?“

„Proč? Já se vůbec nemám za co stydět. Jmenuji se Myrony Eudes a před rokem jsem zdědila veškeré zábavní podniky v tomhle městě. A chci zabít jednoho elfa, kterej mě děsně nas… ehm naštval. Víc než naštval, nenávidím ho! Vezmete to, nebo kolikrát se vás mám ještě ptát?“

„Počkej, počkej, ty vlastníš bordely?“ Zeptá se překvapeně Morti, rozhodně na tohle zmateně působící malá Myrony nevypadá.

„Dáváme v slušné společnosti přednost názvu zábavní podniky. Ale když se ptáte, tak jo.“

„Co s nimi děláš?“ Řekne Mortifer, v podstatě to byla jen jeho myšlenka, kterou řekl náhodou nahlas.

„Rozprodávám je.“ Odsekne Myrony vyloženě nevraživě.

„Neměla bys mít v tomhle věku poručníka?“ Zažil jsem už hodně divných zákazníků, ale tahle žába pomalu vyhrála, pomyslí si Morti. Co z ní ještě vypadne za hrůzu?

„Mám, ale dává mi ve finančních záležitostech volnou ruku. Pět tisíc teď okamžitě, když zabijete jednoho jediného elfa. Pak vám dám klidně víc. Berete už?“

„Ty chodíš sama ven s takovým balíkem peněz? Co kdyby tě někdo kvůli nim přepadl?“

„Třeba vy.“ Zasyčí holka: „Můj poručník sice prdí na to, co dělám se svým dědictvím, ale kdyby jste se mě jen dotknul, dostal by vás a nakrájel na plátky. Takhle zpovídáte každého zákazníka? Zatím jste se ještě nezeptal nic ke své práci.“

„Většinou si mě nenajímají takhle mladí zákazníci. I na člověka jsi hodně mladá, skoro dítě a děti by si neměly najímat někoho na vraždu.“

„Vy nejste můj otec, aby jste mě poučoval, co mám dělat a co ne. Ten elf tu byl ve městě minulý rok, zabil moji matku a ještě způsobil požár, při kterém umřely čtyři moje přítelkyně.“ Holka se roztřese jek osika v očích má nefalšovaný děs, prudce couvne zpět ke dveřím, jako kdyby chtěla hned utéct. Prostě jí docela povolí nervy. Hodí na stůl váček s penězi.

Mortifer se právě definitivně rozhodne, že tu práci zkrátka a jednoduše vezme, bez dalšího ověřování informací, na které beztak nemá čas a náladu. Je momentálně ve velké finanční tísni, a ani neví, jestli je mu špatně od hladu, nebo ho trápí ta pochroumaná žebra. Pak ta malá holka je viditelně zoufalá a úplně praštěná. Přišla sem za ním sama do dost pochybné čtvrti s takovou částkou peněz. O těch mrtvých rozhodně nelhala. Tohle se dobře pozná na očích; o smrti blízkých se prostě lhát nedá.

Myrony nezastaví, mluví překotně dál: „Jděte zítra přesně v poledne na dvůr sídla rodu Kolbe. Dům je prázdný, taky mi patří… taková stará barabizna s velikým dvorem, jednou jí prohráli v hazardu. Doptáte se. Jeho poznáte, slíbil mi, že přijde. Bude čekat. Já… já ho pozvala kvůli pomstě. Jméno vám řekne on sám.“

Ta holka je fakt střelená a nejspíš četla nějaké pochybné romantické knihy. Zvát někoho, s kým má tak vážný spor na otevřenou vendetu. Taková pitomost! Napadne Mortiho, cítí k tomu děcku soucit. Navrch tou zjevnou nemotorností připomíná Foebuse. Před chvilkou se praštila o stůl.

„Takže jeho jméno mi neřekneš. Povíš mi alespoň jak vypadá?“ Zeptá se jí.

„Hezkej, mladší než vy, rusé vlasy, zelené oči.“ Myrony o sto osmdesát stupňů změní tón hlasu.

„Tys ho měla ráda?“ Napadne okamžitě Mortifera.

Holka zrudne jak vlčí mák. Nepletu se, pomyslí si Morti.

Pak se však dívenka rozbrečí a zakřičí: „O to je to všechno horší! Peníze máte, najala jsem si vás.“ Zaječí a s hlasitým pláčem uteče z místnosti.

Ano, najala si ho.

 

Mortifer přišel na místo plánované zakázky již o hodinu a půl dříve. Potřeboval si pozorně prohlédnout místo plánované práce. Myrony měla pravdu, bývalé sídlo rodu Kolbe našel velmi snadno. Trochu čekal, že by tu jeho „obět“ mohla být také. A to ze stejného důvodu, jako on sám. Dobrá znalost místa souboje se rovná polovině úspěchu.

Elf tady není, Morti by ho jistě našel. Zmiňovaný je buď velmi sebevědomý, nebo hloupý. Sídlo bylo v podstatě masivním městským palácem s velkým nádvořím s kašnou uprostřed mezi čtyřmi křídly stavby. Opravdu jak vystřižené ze špatného románu.

Ale těžko posuzovat Myroniny nápady a pocity, pokud chce pomstu. Ale jinak palác není tak úplně prázdný, v levém křídle má malý byt jedna mladá osamělá žena. Mortiho napadne, že pokud smí jen trošku hádat, tak z jejího okna přijde Myrony sledovat svou pomstu. Jinak je místo souboje nanicovaté – kousavé ostré zimní světlo, namrzlá klouzavá dlažba z kočičích hlav, drobně poletující sníh a nepříjemná zima. Vybere si stranu tak, aby nebyl proti slunci, schová se za kašnu a čeká. Tak, myslí si otráveně, teď hraju tu pitomou hru na pomstu a souboj taky.

 

Elf je přesný a Morti stihl, ještě před jeho příchodem zaznamenat, že Myrony rychle vyběhla do patra. Jeho protivník přišel přímo prostředkem nádvoří, jistým krokem a se šavlí v ruce. Vyšší než on, štíhlý elf s jasně zelenýma očima, rezavými až červenými vlasy ustřiženými nad rameny. Ariar, ohnivý elf. Pokud Mortifer dobře hádá, moc let mu taky nebude. Jakoby nestačila Myrony.

Mortifer vstane, tesák tasil před hodnou chvílí. Stejně tak si sundal plášť, aby mu nepřekážel v boji. Posuzuje protivníka. Také je beze zbroje. Někdy je mnohem výhodnější být rychlejší. Šavle vypadá na pozoruhodně kvalitní práci, dělaná nejspíš na zakázku. Oděv mladého elfa je dost drahý, mladík zahodí plášť skoro až divadelním pohybem. Mortifer rozloží váhu do nohou.Je připraven na útok, i když si je jist, že tenhle kluk bude nejprve mluvit a pak bojovat.

„Takže jsi přišel.“ Řekne spokojeně neznámý: „Tohle bude tvůj konec tarnene, dnes a zde zemřeš mou rukou. Budeš se zodpovídat ze smrti Myroniny matky a všech těch, co jsi za ta léta své praxe zabil. Vykrvácíš tu.“

Takže je všechno jinak! Pomyslí si unaveně Mortifer. Řekne: „Tak moment, já jsem v tomhle městě poprvé. Se smrtí Myroniny matky nemám vůbec nic společného.“

„Lžeš, aby sis zachránil život.“

„Nelžu a jestli je tu někdo, komu chci zachránit život, tak si to ty.“

„Máš strach?“ Posmívá se mu mladý elf: „Je pozdě. Padl jsi do mé pasti, já to vymyslel, já ti zaplatil a poslal za tebou Myrony. Přišel sis sám dobrovolně pro svou vlastní smrt. Pošlu tě na druhý břeh temný elfe.“

„Asi jí nemáš moc rád, co?“ Poznamená jedovatě: „Poslat samotnou malou holku s takovým balíkem peněz. Kdybych byl skutečně takový, jak si myslíš, tak by Myrony ležela mrtvá někde ve stoce a já bych se tady nikdy neukázal. Napadlo tě to vůbec? Skutečně dokonalý plán.“

Kluk se troch zarazí, přesto povídá: „Je to jen malá, lidská holka. Její máme byla kurtizána, umí se dobře pohybovat v pochybné společnosti.“

Fajn, napadne Mortiho, přehnaně sebevědomý, bohatý elfí spratek, který si hraje na dobrodruha a holka z ulice, která ho obdivuje a miluje.

„Dost řečí, budeme bojovat.“

„Mladej, pokud jsi chtěl spáchat sebevraždu, měl ses oběsit, nebo podřezat a netahat do toho ostatní. Jak se vůbec jmenuješ?“

„Jméno ti prozradím ty vrahu, až budeš umírat.“ Vyhrkne a zaútočí. Je příliš čitelný, do každé rány se opírá zbytečnou silou a agresivitou. Mortifer prostě využívá energii jeho vlastních útoků. Kluk se párkrát odkryje a koupí za to tvrdou ránu loktem. Není tak úplně špatný, napadne Mortifera, hodně trénoval, ale je vidět, že málokdy bojoval doopravdy o život. V těchto případech nejde o čistý styl školy a čest, ale o účinnost. Pár mu jich natáhnu, omráčím ho a vypadnu odtud, rozhodne se Mortifer.

 

Myrony je vykloněná z okna, napjatě sleduje souboj, hryzajíc si nervozitou ret. Otočí se na chvilku po mladé ženě s černými vlasy a závojem přes obličej. Zeptá se: „Ty vážně nechceš, vidět jak umře, Pet?“

„Ne a taky si nemyslím, že ty Myrony to doopravdy chceš vidět. Pomsta nikdy nic nevyřeší.“

„Jak tohle můžeš říct?“ Podiví se děvče: „Vždyť ty jsi byla přímo při tom a teď…“

„Myrony, ty si fakt myslíš, že mi po jeho smrti zmizí ty jizvy od popálenin? Nebo že holky ožijí, nebo že se snad my obě budeme, cítit líp? Nebudeme. Prosím tě, děláš a žiješ ve veřejném špitále, tak bys už měla vědět, že každý život má svou vlastní cenu. Navrch ten poloviční tarnen může Caedrise klidně zabít.“

„Nemůže.“ Ohradí se Myrony dotčeně a rázně: „On je úžasnej, tolik mi o sobě vyprávěl.“

„Děvče, tohle nemá žádnou budoucnost. I když Caedris zapíchne toho vraha dole. Je bohatý z dobré, známé rodiny a má skon napodobovat svého staršího bratra. Ten s tebou nezůstane, půjde za slávou mordovat obludy. Vůbec nezmiňují, že je mladý elf a ty jsi třináctiletá lidská holka.“ Navrch se na tebe ještě ani jednou pořádně nepodíval. Dodá pro sebe Pat v duchu. Pak kývne: „Dobře, dobře, Myrony. Podívám se z toho zatraceného okna, ať má tvoje dušička pokoj.“ Vykloní se z okna vedle děvčete.

„Průšvih!“ Vypadne z Pet.

„Co?“ Nechápe holka.

„Tohle není ten chlap, tohle je někdo docela jiný.“

„Říkali, že zabíjel nájemný vrah, temný elf Mortifer.“ Poví nevěřícně Myrony.

„Říkali, říkali! Ale já byla přímo u toho, pamatuješ?! Říkám ti, tohle rozhodně není on!“

Myrony vykřikne: „Ale pak Caedris zabije nepravýho!“ Holka vyběhne z bytu jak střela, dveře div nevypadnou z pantů. Bere schody po třech.

 

Mladý elf je stále vzteklejší a nepozornější, věci se vůbec nevyvíjejí tak, jak si představoval a navrch jeho protivník do toho viditelně nejde naplno. Nebere ho dost vážně.

Morti je taky docela naštvaný, jinak by tu celou kašpařinu ukončil hned a rychle. Odzbrojil by útočníka a omráčil, když už ho ale vytáhl do té zimy, tak mu alespoň namlátí. Chtěl souboj, má ho tedy mít.

Najednou, aby všeho nebylo málo, do toho prudce a nemotorně vpadne malá Myrony. Skočí zbrkle, nešikovně přímo mezi ně. Je opravdu velký div, že jí ani jeden nezraní.

Křičí na celé kolo: „To nebyl on, Caedrisi, on je nezabil! Pet ho teď viděla z okna a řekla, že to rozhodně není on!“ Holka stále stojí mezi nimi v šatech, bez čepice. Popelavé vlasy a k tomu kontrastně skoro černé oči. Tohle kuře bude jednou dost hezké, pokud se toho vůbec dožije, protože snažit se takhle vlastním tělem zastavit bitku, je hodně nebezpečná hloupost.

„To je úplně jedno Myrony, on už zabil spousty nevinných elfů a lidí. Uhni, překážíš!“ Zařve na ní vztekle Caedris.

Jenže nevolí tón a slova dost vhodně. Vzhledem k tomu, že má před sebou velice rozrušenou, dospívající do něj zamilovanou lidskou holkou.

„Jedno, jak jedno!“ Zakřičí na něj.

Vyrazí přímo k němu. Když si později Mortifer přehrál celou tu rychlou scénu v hlavě, došlo mu, že velice rozčílený mladý elf nejspíš vůbec nemyslel. Caedris prudce odstrčí Myrony od sebe a zaútočí po vrahovi. Morti holku zachytí. Mladík ji využil k jeho zpomalení a ihned zaútočil. Ten úhel jeho útoku! Vždyť je zasáhne oba!

Mortifer chytne levou rukou dívku. Přitiskne holku k sobě, otočí se s ní proti směru dráhy šavle, úkrok dozadu za útočníka. Rychlý automatický pohyb pravačkou a pak jen nezaměnitelný zvuk, jak tesák zajel z boku hluboko do břišní dutiny. Léta cvičení, léta praxe, kroky, pohyby zbraní a těla se staly pouhopouhými přirozenými reflexy, v boji se nepřemýšlí, přemýšlení zpomaluje rychlost. Nyní už to Mortifer nevrátí, nezáleží na tom, jak moc chce.

Kluk pustí šavli z ochablých prstů, chytne se za břicho. Tiše řekne: „Nevěřil jsem, že mě svede porazit i někdo jiný než můj bratr.“ Zhroutí se na dlažbu.

Morti pustí dívku, ta hlasitě vykřikne a skočí ke Caedrisovi. I v této strašlivé situaci holka Mortifera znovu dokonale překvapí. Nezačne zoufale plakat, ani hystericky ječet. Zuby si urve pruh látky ze svých šatů, roztrhne elfovi halenu, vezme látku, kterou neuvěřitelně rychle složí jednou rukou do čtverce. Když však spatří elfovo zranění na okamžik zaváhá, než látku vtlačí do silně krvácející rány. Morti si pomyslí: došlo jí to. Já se ani nemusím dívat, vím příliš dobře, jak jsem tenhle útok směřoval… Caedris nepřežije, leda by sem do pár minut dorazil hodně mocný mág, který se specializuje na léčivou magii. Mladý elf se zavrtí, snaží se mluvit.

„Dýchej pomalu a povrchově. Skrč nohy, povolíš tak svaly. Opři se.“ Holka paličatě pokračuje, snaží se zoufale zastavit smrt. Nemá však žádnou šanci.

„Nech toho.“ Zašeptá elf. Pohled mu skelnatí, dostává se do hlubokého šoku. Usměje se na Myrony: „Víš, že jsem si až teď všiml, jak jsi hezká, strašně hezká… Pozdě, ale všiml jsem si.“ Dokončí, z úst se mu vyřine krev a omdlí.

Mortifer stojí pár kroků od nich. Zase se mi před očima odehrává zbytečná tragédie a navrch za ní můžu já. Myslí si trpce. Sleduje, jak se dívka nevzdává. Nadzvedne elfovi bradu, zacpe mu nos a pustí se do umělého dýchání. Pár vdechů, pak úder do oblasti srdce a mačkání na hrudní kost. Myrony se chová jako dokonalý profesionál, ale zázraky nedovede. Nakonec si položí mrtvého Caedrise do klína a tiše se rozpláče.

Mortifer ji opatrně osloví, i když ví, že riskuje. Že na něj holka bude jen příšerně křičet, nebo ho i rovnou napadne, nezazlíval by jí to. Spíš by takové chování uvítal. Ulevilo by jí i jemu.

Poví: „Mám ti pomoc ho někam odnést?“

Holka ho zas překvapí. Neječí, nevyčítá: „Ne, ne, tohle bych asi nesnesla. Přijde sem Pet a pomůže mi, musím se totiž moc snažit, abych vás nezačala nenávidět… Proč vás nechci nenávidět? Protože jsme oba jeho vrahové. I já mám na rukou krev, kdybych nezasáhla, kdybych sem nevběhla, kdyby…“

Morti mlčí, i když si v duchu doplní, ano nikdy bych ho nejspíš nezabil, jen pořádně zmlátil, ale nic víc. Jenže proč tohle říkat nahlas. Jenom víc ubližovat. Uvědomila si Myrony vůbec, že ji Caedris málem zabil? Pro její vlastní dobro snad ne. Holka se na vraha koukne tak, že Mortiferovi to ihned dojde. Ona úplně přesně pochopila, co se během souboje stalo.

Řekne jí: „Omluvy nic nezpraví, sbohem Myrony Eudes.“

„Po- počkej!“ Vyhrkne dívenka znenadání: „Musíš hned zmizet z města, nebo tě zabije! Měl by dnes večer, nebo zítra ráno dorazit do města.“

„Kdo?“ Zeptá se Mortifer, ona je opravdu pozoruhodná, přes tu hrůzu a smrt její lásky, dokáže vidět to, co se doopravdy stalo a nemyslet na pomstu.

„Jeho bratr, Faeron Khandarleii!“

Mortiferovi se leknutím zastaví srdce, tohle se mu snad zdá! Právě oddělal malého bratra nejslavnějšího dobrodruha na kontinentu. Je z něj chodící mrtvola! Faeron Khandarleii nikdy neuvěří nájemnému vrahovi, který je ke všemu poloviční temný elf, jak se to celé seběhlo. Upřímně kdyby byl Morti na jeho místě, taky by nevěřil a neodpustil.

Mortifer sice nemá sourozence, nebo o nich alespoň neví, ale sám dobře ví, že tyhle věci se prostě nepromíjí. Faeron Khandarleii je žijící legenda, o tomhle elfovi se vypráví hotové ságy. Jde z dobrodružství do dobrodružství, loví nemrtvé, hlavně upíry. Za tu práci bere peníze jen výjimečně. Je to, čemu se říká čestný hrdina. Stejně mě nakonec najde, povzdechne si Mortifer, i kdybych se zakopal pod zem, nebo utekl na měsíc. Najde mě.

„Díky.“ Vypadne z Mortifera.

Jak ve zlém snu, pomalu odchází z nádvoří. Vidí, že dolu sešla žena se závojem přes tvář, zřejmě Pat. Přemýšlí: co budu dělat? Jak se odtud co nejrychleji dostanu? Caedris než zemřel, říkal, že si myslel, že ho překoná jenom jeho vlastní bratr. Hloupej kluk, pokud tohle celé bylo, jak si udělat jméno na zabití známého, temného elfího vraha… Tak už se tím jistě někomu pochlubil, neutají se, kdo ho zabil. I kdyby Myrony mlčela.

„Pomóc!“

Tohle je hlas Myrony, co se děje? Doufám, jí neruplo v bedně a nebude tam stát s Caedrisovou šavlí v ruce, napadne Mortifera, když rychle běží zpět s tesákem v ruce. Uvidí však zcela nečekaný obrázek. Pet spadl závoj. Má děsivě popálenou tvář a nepřirozeně zářící oči. Drží Myrony ve vzduchu za vlasy. Ta hubená holka sice moc neváží, ale tohle by drobná Pat neměla dokázat. Navrch je tady cítit cosi podivného, smrtelně nebezpečného. Žena mluví, jenže tohle rozhodně není její hlas. To totiž vůbec není lidský hlas.

„Výborně. Nejen že jsem tě konečně našel, ty malej smrade, navíc jsem viděl, jak tvým přičiněním chcípl brácha Faerona Khandarleiho. Hodně mě to divadlo potěšilo. Opravdu hodně. Možná tě i nechám na živu, třeba v tobě přece jen něco je, i když vypadáš tak uboze, slabě a lidsky.“

Žena je k Mortimu zády, buď ho neslyší, nebo si ho spíš prostě jen nevšímá. Tentokrát se zabiják chopí obou tesáků. Myrony se zachová moudře, nezavolá na něj, ani se nedívá jeho směrem. Nechce na jeho přítomnost nijak a ničím upozornit. Chytrá, hodná holka.

„Kdo jsi?“ Zeptá se dívka, mezitím se oběma rukama marně snaží chytit ženu za zápěstí. Nesmírně bolí, jak jí Pet drží za vlasy ve vzduchu.

„Přeci tvoje kamarádka Pet. Mám její tělo, její vzpomínky. Vím, že bys byla mnohem radši, aby ona byla tvoje matka a ne Berndel, její zaměstnavatelka a vykořisťovatelka. Ó krásná, chladná Berndel, opustila mě a tebe se přede mnou snažila schovat, i když tě musela tak strašlivě z duše nenávidět. Před rokem jsem jí konečně našel a chtěl ovládnout, pohltit stejně jako nyní malou Pet. Jenže Berndel byla chytrá, znala mé slabůstky. Raději zvolila smrt.“

Mortifer skočí, jeden jeho tesák projede ženě pod lopatkou přímo do pravé srdeční komory, druhým sekne těsně nad temenem Myroniny hlavy. Její krásné husté popelavé vlasy povolí, děvče je volné. Spadne na dlažbu.

„Zdrhej, ovládá jí upír! Nevím, jestli tohle bude stačit!“

Vytrhne tesák ze zad ženy, ta se však neskácí, ani nezapotácí. Otočí se na něj se zlomyslným úšklebkem: „Přesněji ovládá ji vyšší upír, ani nejsem v tomhle městě, chlapče, dokonce ani v tomhle směšném královstvíčku.“

Hne se rychleji než had. Morti zaútočí, žena nastaví bodnutí otevřenou dlaň a tesák v ní uvízne. Pet škubne rukou. Mortifer tak přijde o jednu svou zbraň. Žena mu zachytí ruku s druhým tesákem. Tohle je zlé, hodně zlé, napadne Mortiho, pokud rychle něco nevymyslím, tak je po nás. Ženě se však nečekaně pověsí na zápěstí i Myrony.

Hloupá koza, napadne vraha, jestli nepřestane být tak zbrklá a naivní, dlouho nepřežije. Měla přeci utéct, když mohla. Najednou Petina ruka s hlasitým třesknutím praskne. Holka jí ruku prostě div neutrhla. Zápěstí je téměř do pravého úhlu, obě kosti trčí ven. Neteče však žádná krev a při tom by měla stříkat. Pet rychlým úderem smete vraha na zem a vyrazí přímo na Myrony. Poloviční temný elf ji nyní vůbec nezajímá. Chytne děvče znovu, tentokrát přímo pod krkem.

To co kdysi byla Pet, zlostně zasyčí: „Kdo tě inicioval? Ty malá potvoro, tys už ochutnala krev?“

Mortiferovi padne pohled na Caedrisovu šavli. Jeho rodina má přece slavnou kovárnu. Jeho bratr je vyhlášený lovec upírů. Bohové stůjte při nás, ať se nepletu. Jinak tu zůstaneme ležet všichni. Nebo hůř. Dostane nás do své moci.

Chopí se zbraně, vyskočí a jedním plynulým pohybem usekne ženě hlavu. Je to bez krve, tělo celé zešedne a pak se rozletí v oblaku popela. Myrony v té hromadě popela stojí, rozklepe se a rozbrečí. Mortifer div vysílením neupadne. Ať ta loutka nelhala, ať je její pán mimo město a stát. Ať mají alespoň jednou jedinkrát štěstí. A nebe se slitovalo, děs skončil tak tiše, jako když ho rozfouká vítr.

 

Faeron stojí v márnici místního veřejného špitálu. Tuto klenutou místnost vybudovaly špitálníci hluboko pod věčně zmrzlou zemí a je tady veliká zima. Ta má svůj prostý důvod, těla zde zůstanou díky mrazu dlouho nedotčena. Uběhla už pěkná doba, co starý otec Tarka, představený špitálního řádu domluvil. Stařec zůstal mlčky stát v pozadí.

Faeron se dívá na tvář svého mladšího bratra. Včera večer když našel ten jeho šílený vzkaz o plánovaném souboji s Mortiferem, temným elfím zabijákem, měl Faeron strašlivé tušení. Teď je brzké ráno a on se dívá na studené, nehybné tělo svého malého brášky na márách. Cítí velikou prázdnotu, smutek, hněv, vztek a taky vinu. Dřív si z Caedrise pořád jen utahoval, když ho učil bojovat. Nikdy ho nenechal vyhrát, byl na něj až příliš tvrdý, myslel si, že ho tak posílí… a teď?

Ukáže se doma jen jednou do roka. Většinou nemá náladu probírat svoje dobrodružství, na které byl Caedris vždy tak hrozně zvědavý. Pořád s ním zacházel jako s dítětem, ani si nevšiml, jak moc už vyrostl. Je mu jasné, že ho Caedris chtěl ve všem napodobovat a překonat. Kdyby ho byť jednou jedinkrát vzal na výpravu s sebou, jak ho Caedris tolikrát prosil, tak by tu nyní nemusel jeho mladší bratr ležet mrtvý. Jenže on se tak nerad váže. A to i ke své vlastní rodině.

„Říkáte, že ho sem přinesl?“

„Ano, bylo to vše dost podivné. Choval se tak, že věřím tomu, co povídala Myrony. Že všechno byla jen hrozná, nešťastná nehoda.“

„Nehoda je rozbitý hrnek, ale ne dítě zabité tesákem.“ Odsekne chladně, rozzlobeně rudovlasý elf: „Za tohle mi ten zatracený tarnenský zabiják draze zaplatí! A to vaše děvče, jaký k ní měl vztah můj bratr?“

„Tak tohle věděl jen mladý pan Caedris. Ta malá ho očividně bezhlavě milovala, proto mu taky při tom jeho plánu pomáhala. Ale co k ní cítil on, skutečně netuším, pane Faerone.“

„Kde ji nyní najdu? Mohla by mi říci mnohem více než vy.“

„Utekla, pane Faerone.“

„Proč?“ Nechápe rusovlasý elf.

„Zřejmě si myslí, že byste ji taky zabil. Cítila se plně spoluzodpovědná za tragickou smrt vašeho bratra.“

Ariarovi zlobně zaplanou zelené oči. Řekne hlasem, který až řeže: „Já přeci nezabíjím děti, to viditelně dělají jiní.“

„Chápejte, Myrony tu ve špitále vyrostla jako sirotek, její matka nešťastně uhořela minulý rok. Přiznala však dívku překvapivě ve své závěti, předtím jsem ani já sám netušil, čí Myrony je. Naneštěstí byla její matka aktivně činná v jistých kruzích podsvětí. Najednou tak měla tahle malá holka majetek, pozemky, domy a hodně mocných nepřátel, kteří ji chtěli ublížit nebo využít. Jsem její poručník, teď jsou tyto problémy na mé hlavě. Musím Myrony chránit. Proto vám neřeknu, kam odešla.“

„Neříkejte.“ Poví tiše a velmi nebezpečně ryšavý elf.

„Milý pane, jsem přes padesát let představeným tohoto špitálu a útulku. Asi víte, že v našich regulích stojí pomoci každému, úplně každému, kdo nás požádá o pomoc. Chápu vás a soucítím s vámi. Ale i když vím, kde Myrony je, nic vám neřeknu. Můžete mě klidně zkusit mučit, vyhrožovat mi; nebudete ani první, ani poslední.“ Stařec mluví prostě, přímo a beze strachu.

Elf se na něj pozorně zadívá, dobře zná pravidla tohoto řádu. Chová k lidem, kteří v takto prohnilém městě usilují o soucit a pomoc, potřebnou úctu a velký obdiv. Přestože má před sebou mrtvolu svého malého bratra, tak natolik daleko, aby na starce vztáhl ruku, Faeron Khandarleii nikdy nezajde.

„Naznačujete mi snad, že vás poprosil o pomoc a ochranu i ten proklatý tarnen?“ Zeptá se suše.

„Na tohle vám neodpovím, pane Faerone.“ odpoví stařec klidně a vyrovnaně.

„Vystopuji je oba dva sám, bez vaší pomoci. Slibuji vám na svou čest, že té vaší malé schovance nijak neublížím, nakonec je to přeci jen dívka, co milovala Caerise. Ale nejdříve odvezu tělo svého bratra.“

Faeron se skloní nad mrtvým. Je mi tak strašlivě podobný, napadne ho, před pár lety jsem musel vypadat úplně stejně. Zaujme ho bratrova šavle, zvedne jí, přejede čepel ukazovákem. Je na ní lepkavý šedý prach. Tohle Faeron dobře zná, viděl stejný prach, když bojoval s nemrtvými. Copak v tom jsou nakonec zapletení i upíři? Musím s tím temným elfem mluvit dřív, než ho zabiju, musím se od něj dozvědět celou pravdu. Na čepeli je ještě nalepený dlouhý světlý dívčí vlas.

 

Mortifera tehdy skutečně velice překvapilo, jak pohotově začal otec Tarka jednat, když donesl mrtvého Caerise do špitálu a spolu s ním sem dostrkal zkoprnělou Myrony, která vůbec nemluvila. Jen plakala a plakala. Morti plánoval ihned tichoučce zmizet, než se špitálníci rozkoukají a zavolají na něj městské stráže. Holka ho ale pevně chytla za rukáv, utřela si nos a úplně všechno svému poručníkovi vyklopila. Dokonce i to, že je poloviční upír.

Stařec jí suše oznámil, že tohle přeci dávno ví. Protože není blbej. Svět se nezboří a ona rozhodně není první takový míšenec, který běhá po zemi.

Důrazně bez jakéhokoliv soucitu začal otec Tarka rozklepané holce vysvětlovat, že se její schopnosti objevily, protože náhodou polkla Caerisovu krev, když se ho pokoušela oživovat. Její síla, smysly se po pár hodinách prostě vrátí do normálu. Objeví se zas znova, leda když opět ochutná něčí krev. Jenže s krví je to stejné jako z jakoukoliv jinou drogou. Jednou by se bez ní Myrony nemusela obejít. Tak ať jí chrání všichni bohové, jestli tomu někdy dobrovolně propadne. Potom si jí otec Tarka najde a vlastnoručně roztrhne na čtyři kusy.

Mortifer mu tohle docela věří. Nyní už chápe, proč ho tehdy Myrony strašila svým pěstounem.

V tomhle starém, seschlém dědkovi je mnohem víc, než by jste na první pohled odhadli. Špitálník rázně rozhodne, že musí oba dva ihned zmizet z města. Oba dva – ta slova Mortifera zaskočí. Otec Tarka na vraha zhurta vybafne, že mu klidně zaplatí, když doprovodí Myrony teď hned do jednoho spřáteleného, velmi vzdáleného kláštera, kde se řeholníci věnují i lékařské magii.

Půlelf mu poví, jestli otec tuší, že po něm dost brzo půjde sám Faeron Khandarleii, takže nyní rozhodně není žádný dobrý společník na cesty. Stařec řekne tentokrát pro změnu jemu, že není blbej, že tohle ví taky.

Do půl hodiny jsou už Morifer s Myrony daleko za městským hradbami. Mají čtyři silné, sporé, huňaté koníky, dva jezdecké, dva nákladní. Peníze, zásoby, vybavení, průvodní dopis, který jim zaručí dobré přijetí ve vzdáleném malém horském klášteře Kalasan. Cesta je strašná hlavně proto, že Morti prostě nesnáší tuhle promrzlou vrchovinu a dívka vůbec neumí jezdit na koni. Skutečně pravé, nefalšované městské dítě. Pořád padá. Navrch s nimi v ten jeden jediný příšerný den život pěkně a bez pardonů zamával. Tak jsou oba podráždění, nemluvní a uzavření do sebe.

Mortifer zabil mladšího bratra největšího dobrodruha na kontinentu, momentálně je chodící terč. Ke všemu byl Caedris Khandarleii jen mladý, přehnaně sebevědomý kluk, který se chtěl proslavit tím, že oddělá temného elfího zabijáka. A objednal si ho dokonce sám na sebe. Morti ho zabil spíš nešťastnou náhodou než úmyslně, jenže tohle mu Faeron Khandaraleii nikdy neuvěří.

Myrony si zas myslela, že Mortifer zabil její matku a ostatní dívky. Proto pomáhala Caedrisovi v tom jeho šíleném plánu. Když zjistila svůj omyl, pokusila se souboj zastavit tak nešikovně, že při tom Caedris zahynul. Caedris, její první láska. Pak jí napadla Pet, která vlastně už dávno nebyla Pet, ale jen loutka v rukou nějakého mocného upíra, který zabil její matku a ostatní. Navrch byl podle všeho i jejím vlastním otcem. Nechtíc pomohla zabít svou lásku, chtěla se pomstít někomu, kdo za nic nemohl, pochopila proč jí matka odvrhla a zjistila, že je docela jiný živočišný druh, než myslela.

Je jí třináct a je jí ze sebe fyzicky nevolno.

Sklouzne ze hřbetu koně, tentokrát docela vědomě. Sedne si do sněhu: „Nikam nejdu, chci umřít.“ Prohlásí a myslí to skutečně vážně.

Bělovlasý tarnen sesedne, dojde k ní. Zadívá se na schoulené děvče jasně modrýma očima a zeptá se kousavě: „Jde o vtip?“

„Ne.“ Zavrčí na něj.

Půlelf nad ní nerozhodně stojí, pak jí dá takovou facku, až dívka upadne na záda do sněhu. Řekne nesmlouvavě: „Poslouchej pozorně holčičko, málem jsem umřel, abych tě zachránil. Takže tvůj život patří i mě a já tě nenechám zdechnout jen pro nějaký momentální rozmar. Zvedni laskavě zadek, nasedni zpět na koně. Máš určitý závazek, nebo si snad myslíš, že někdo půjde a zabije toho upíra za tebe? A kdo jako? Caerisův bratr určitě ne. Posílají tě do Kalasan, aby ses naučila magii a mohla se mu postavit. Jasné?!“

Pak se Morti prostě otočí, naskočí na koně a bez ohlížení pomalu vyrazí. Po chvilku ho dožene Myrony, na tváři má velkou červenou skvrnu. Zatraceně, pomyslí si Mortifer, ujela mi ruka víc než jsem chtěl.

Holka se najednou nesměle ozve: „Kdybych teď nebyla poloviční upír, který se..“ Dívka zavzlyká: „Který se inicioval na Caedrisovi krvi, mohla jsem Faeronovi Khandarleii vysvětlit, říct, jak to doopravdy všechno bylo. Takhle mi neuvěří.“

„Kašli na to Myrony. Faeron Khandarleii by ti nevěřil ani slovo, i kdybys byla svatá princezna z lítajícího ostrova. A pamatuj si hlavně jedno. Já ho bodl, moje ruka to byla, ne tvoje. Pokud chceš svoje skutky nějak odčinit, i když si myslím, žes nic neprovedla, dělej prostě jen to, co ti jde nejlépe: Zachraňuj životy. Už nyní jsi zatraceně dobrá léčitelka.“

„Mortifere proč jsi vrah?“ Ozve se holka neodbytně.

„Taky jsem začal, dělat to, v čem jsem zatraceně dobrý.“ Řekne suše.

„Nejsi takový, jak se tváříš.“ Obviní ho: „Kdybys byl, nechal bys toho, kdo ovládal Pet, aby mě roztrhal na kusy. Nevrátil by ses.“

„Hmm.“ Zamručí Mortifer. Je děsně otravná, jako lidi obecně. Tahle s tím rejpáním za chvilku trumfne i Foebuse. Ať už mu dá svatý pokoj! Neochotně odpoví: „Z cechu se tak lehce neodchází a už se na nic neptej!“

„Dals mi facku, protože jsem se chtěla vzdát a sám jsi všechno vzdal? Neblbni, budoucnost si volíme sami. Co bylo předtím nerozhoduje o tom, co se svým životem uděláme právě teď.“

Proč se tohle stalo, napadne Mortiho. Jak to že v něm ta blbá, malá holka vidí přítele. Má ho přeci šíleně nenávidět, má se ho k smrti bát. Ví, že lidé jsou v jistých ohledech hodně zvláštní, oběti únosu za určitých okolností klidně přilnou i k svému únosci.

Mortifer překvapí sám sebe, začne Myrony nešikovně vysvětlovat: „Zatím s tím vším nemohu přestat. Musím zjisti něco o své minulosti… chápej, já ani nevím, kdo sem. Někdo mi vymazal paměť.“

„Fakt? A co když zjistíš nějakou takovou příšernost jako já? Někdy je lepší nic nevědět. Věř mi.“ Holka se zamyslí, zmlkne a pak rychle dodá: „Stejně se tou pravdou o mé rodině vůbec nic nezměnilo. Já jsem stále já.“

„Sklapni už, nebo tě shodím do sněhu a nechám tě tu.“ Utrhne se na ní hrubě.

„Seš hnusnej.“ Oznámí mu.

„Jasně, protože jsem jeden z nejhorších vrahů a zabijáků pod sluncem, tak musím bejt hnusnej.“

Zaslechl tichý, umíněný protest: „Kecáš.“

Mortifer raději dělá, že nic neslyší. Přesto spraží Myrony pohledem, který by vyděsil kohokoliv na kontinentu. Holku však ne. Vyplázne na něj jazyk. S těma nerovně useknutými vlasy, do čela naraženým baretem a v mužském oděvu vypadá jako kluk. Myrony najednou po holčičím vypískne a zase spadne z koně.

Je totálně pitomá, napadne Mortiho. V ten jeden mizerný den si Mortifer pořídil strašlivého nepřítele, o kterého vůbec nestál a přítele o kterého upřímně taky moc nestojí. Sleduje jak se Myrony hrabe ze sněhu a nešikovně honí koně. Otec Tarka mu mezi čtyřma očima řekl, že tahle holka bude na magii zatraceně nadaná. Zatím nevypadá nic moc, ale kdo ví, co z ní jednou vyroste. Ale i kdyby zůstala taková jaká je, Mortifer nemá moc přátel. Takže musí brát to, co mu život dává a nevybírat si.